AKTUALIZACE ze dne 28. října 2020

Čekání na Godota
(“Slzy v dešti”)
 

Proč někdo se novým koronavirem nenakazí ani v přímém kontaktu s infikovaným, proč u někoho je průběh onemocnění COVID-19 mírný, připomíná spíš lehčí chřipku, zatímco u jiného je mnohem závažnější, může jít i o dlouhodobý COVID trvající až tři měsíce a někdo na něj zemře?
A neumírají už jen starší lidé. Podle studie Harvard University Medical School a Yale University ve Spojených státech je teď COVID-19 hlavní příčinou smrti u lidí ve věku 24 až 44 let a smrt způsobenou opioidními léky proti bolesti odsunul až na druhé místo. Objevila se totiž nová mutace, ve které došlo k významnému snížení CpG dinukleotidu a vir se tak stal pro náš imunitní systém téměř neviditelný podobně jako HIV virus, který za svou „neviditelnost” ale vděčí napodobením lidského CpG.
Už od března se snažím upozorňovat, že COVID-19 je   v i r o v ě  -  g e n e t i c k é   onemocnění. Vnímavost vůči novému koronaviru a průběh onemocnění závisí tudíž na genetice, respektive epigenetické modulaci a zdravotním stavu stejně tak jako na tom, kterým anebo v horším případě, kterými z mnoha kmenů stále mutujícího nového koronaviru se nakazíme. Protože v případě některých mutací jako je D614 ORF8 jde skutečně o “chcípáčky” na úrovni chřipkových virů, zatímco u jiných jonáků jako je D614G může jít o život. Zřejmě tyto mutace ORF spolu s pylovou sezónou vyvolaly u některých odborníků dojem, že vir zeslábl, je na odchodu a na odpovědných místech zavládlo dolce far niente. Část odborníků je zas přesvědčena, že nový koronavirus, ač patří mezi stále mutující RNA viry, je takový brouček, který i když mutuje, zůstává vlastně pořád stejný. A tak vůbec nejlepší by bylo “promoření”. Zatímco ve skutečnosti čím víc lidí se nakazí, tím nebezpečnější variace viru může vzniknout.
Podle známé britsko-francouzské studie se výchozí typ nového koronaviru objevil v Číně mezi počátkem října až prosince 2019 a z něj se pak vyvinula wuchanská varianta D614 (i když nepřímé důkazy vypovídají o tom, že COVID byl v Číně už zřejmě dříve). Tato wuchanská varianta pak zmutovala v asi desetkrát nakažlivější D614G (viz Aktualizace ze dne 10. května), který se rozšířil hlavně v Itálii, následně i v celé západní Evropě a ve Spojených státech. D614G pak v západní Evropě postupně zmutoval na C14408T, který se objevil rovněž ve Spojených státech, kde vznikla i další mutace G25563T. Na C14408T už třeba nepůsobí cystein s L-theaninem, které proti D614 i D614G úspěšně používali v Japonsku a na Taiwanu. Se všemi těmito mutacemi se naši dovolenkáři, mezi kterými jistě nechyběli i superpřenašeči (téma příští Aktualizace), mohli setkat ve vřele doporučovaném Chorvatsku. To se stalo obrovskou množírnou kmenů nového koronaviru dočasně oslabených pylovou sezónou a slunečním zářením (o antivirovém působení různých pylů jsem se podrobněji zmiňoval v zářijovém rozhovoru na Frekvenci 1). Byli jsme snad jediný stát v Evropě, který po zjištění toho, co se v Chorvatsku děje, nestáhl z něj dovolenkáře pod hrozbou karantény jako všechny ostatní státy, poslední bylo bratrské Slovensko. Tato skutečnost spolu s nekontrolovaným návratem pracovníků z Ukrajiny a nočními bary rovněž přispěla k tomu, že jsme dnes opravdu „best in Covid” na světě.
Oba zmiňované kmeny (C14408T a G25563T) jsou podle vědců z University of California - Berkeley mnohem nakažlivější a vyvolávají vážnější průběh onemocnění než D614 nebo D614G. S výjimkou Indie se tyto kmeny nevyskytují ve východní Asii (v Číně byl zaznamenán asi jen 2% výskyt D614G). Kromě toho podle taiwanské studie současnou situaci na Dálném východě pozitivně ovlivňuje i genetická odlišnost jeho obyvatel, díky níž odolávají působení nového koronaviru mnohem lépe než lidé evropského původu, přičemž s nejmenší odolností tak jako v případě HIV viru, se setkáváme u lidí afrického původu. Určitou roli mimo jiné zde hraje i haplotyp tvořený 6 geny na 3 chromozomu zděděný od neandrtálců, který u 16 % Evropanů zvyšuje vnímavost na nový koronavirus. Zatímco v genomu obyvatel Dálného východu, kteří nezdědili geny od neandrtálců, ale od děnisovanů, se tento haplotyp nevyskytuje. Ke genetice ve vztahu ke COVID-19 se podrobněji vrátím v některé z příštích Aktualizací.
Velké nebezpečí teď představuje nárůst dalších zmutovaných variací nového koronaviru, na které protilátky našeho imunitního systému nepůsobí. V poslední Aktualizaci (z 3.10.) jsem se už zmiňoval o takto rezistentní variaci V483A (respektive V483G), která je zároveň i mnohem nakažlivější než předchozí a vlivem záměny hydrofobního vanilinu za anilin ve Spike proteinu mytí rukou už nebude tak účinné. K této mutaci došlo i u SARS-1 a MERS, na které umíral v případě infekce mnohem větší počet lidí než na nový koronavirus. Variací V483G se k nim ale začal přibližovat mílovými kroky. U nás se objevila teprve nedávno, ale ve Spojených státech by v prosinci měla vystřídat D614G jako nejrozšířenější podoba nového koronaviru.
Jiná mutace A475V, která je rovněž rezistentní vůči protilátkám hostitele se objevila ve Velké Británii a ve Spojených státech. Dalšími zatím nepříliš rozšířenými mutacemi rezistentními na protilátky jsou l4528R a F490L. Stále hodně rozšířený D614G spojením s jinými mutacemi sice oslabuje, ale některá spojení se stávají mnohem nebezpečnější. Jde o D614G + A435S a o D614G + I472V. Obě se začínají šířit i v Evropě a nepůsobí na ně nejen protilátky, ale dokonce ani T buňky.
Podobně rezistentní je i méně rozšířená mutace D839Y/N/E, která vznikla v Itálii a způsobuje u dětí MIS-C stejně jako u dospělých MIS-A neboli multizánětlivé onemocnění původně zaměňování s Kawasakiho nemocí. Antigen této mutace dokáže vyvolat zánět připomínající toxický šok a kromě toho poškozuje T buňky. Působí převážně v gastrointestinálním traktu, takže „nosní” (nasopharyngeální) testy virus neodhalí stejně jako neodhalí, zda pacient je už skutečně uzdravený. I když je tento test negativní, neznamená to, že se virus nenachází ve výstelce cév v nejrůznějších jiných částech těla.
Podle studie irských badatelů z Trinity College Dublin je přitom 14-ti denní karanténa nedostatečná neboť inkubační doba nového koronaviru trvá od jednoho dne až do neuvěřitelných 34 dnů! Tak jako u středověké „Černé smrti”, kde bakteriální dýmějový mor hrál jen okrajovou roli a podle nových výzkumů šlo o virovou pandemii podobnou ebole. Statistické modely archeogenetiky vypovídají o tom, že “Černou smrt” tak jako “antoninovský mor” přežívali nositelé genetické mutace CCR-delta 32, která nás dodnes chrání proti HIV viru a podle mého názoru i proti novému koronaviru. Tuto delší dobu než 14 dnů spolu s K faktorem bude musit vzít v úvahu i matematické modelování COVID-19, jak na to ostatně už upozorňovaly dřívější čínské studie.
Zatímco převážná většina vakcín (i Astra Zeneca) se zaměřuje na vyvolání protilátek proti Spike proteinu viru, tým bioinformatiky americké university v Illinois objevil dvě další mutace v nukleokapsidovém (N) strukturálním proteinu a v jednom ze 3 viroporivinových proteinů. Tento mutační posun od Spike proteinu k nukleoproteinu má vážné důsledky nejen pro šíření viru a jeho působení na hostitele, ale i pro dosavadní vývoj léků a především vakcíny. Je víc než pravděpodobné, že na tyto tři nové mutace: R203K, G204 R a G251 V nebudou působit.
A zřejmě ani na novou variaci 20A.EU1. V tomto kmenu nového koronaviru totiž došlo k mutaci A222V ve Spike proteinu a A220V  v nukleoproteinu viru. 20A.EU1 se přitom dnes stává převládajícím kmenem v západní Evropě neboť žádná z dosavadních mutací s výjimkou D614G se zatím nešířila tak rychle. Podle její genetické signatury vznikla počátkem léta na severovýchodě Španělska ještě v době karantény mezi pomocníky v zemědělství. Dostala se do domácí populace a rychle se začala šířit nejen ve Španělsku, ale díky turistům i v západní Evropě. V září byla identifikována už u 80 % nakažených ve Velké Británii. Podobně tomu bylo ve Španělsku, v Irsku u 60 %, ve Švýcarsku a v Holandsku u 30 až 40 % nakažených. Objevila se, i když zatím nikoliv v dominantním postavení i ve Francii, Itálii, Belgii, skandinávských zemích s výjimkou Finska, menší výskyt byl zaznamenán v Německu a Lotyšsku. Pronikla už i do Hongkongu a na Nový Zéland.
I když autoři první švýcarsko-španělské studie se nedomnívají, že tento kmen a další 20A.EU2 jsou odpovědné za podzimní nárůst pandemie, jiní badatelé upozorňují, že díky zmiňovaným mutacím ve Spike proteinu a nukleoproteinu, by se variace 20A.EU1 mohla úspěšně vyhýbat působení jak B tak T buněk hostitele. Rovněž další mutace v nestrukturálním proteinu ORF 14 tomuto kmenu zřejmě umožňuje uniknout působení interferonů - antivirových cytokinům, které vytvářejí první linii obrany proti infekci. Je prokázáno, že některé kmeny nového koronaviru a 20A.EU1 mezi ně zřejmě patří, dokážou tvorbu interferonů potlačit.
Podle badatelů z dánské Aarhus University ale omezení tvorby interferonů vede ke snížené aktivitě imunitního systému proti viru, který se tak v prvních fázích infekce může nerušeně šířit ve společnosti i v organismu nakažených, aniž by se u nich dlouhodobě objevily sebemenší známky onemocnění. To také vysvětluje, proč u některých asymptomatických jedinců virus úspěšně migruje do nejrůznějších tělesných orgánů včetně mozku, který obvykle napadá jen pozvolna. K tomu rovněž přispívá, že je schopen vázat se na receptory neuropilinu 1 a tím přerušit signální dráhy bolesti a šířit se v napadeném jedinci bez příznaků, ale s vážnými následky, které se projeví až po delší době. Podle prof. Omara Šerého i třeba za několik let jako nástup demence anebo Alzheimerovy choroby.


VŠEBECNĚ DOSTUPNÁ TERAPIE COVIDu-19

L - l y s i n

Už dlouho je známé, že aminokyseliny nejsou důležité jen pro syntézu bílkovin, ale přítomnost nebo absence některé z nich v buňce modeluje působení transkripčních faktorů, které ovlivňují expresi mnoha genů. Např. nedostatek lysinu ovlivňuje naše imunitní reakce a sice tím, že snižuje hladinu protilátek v krvi: zejména dvou hlavních imunoglobulinů G a M, které nás chrání před viry a dalšími patogeny. Lysin jejich hladinu naopak zvyšuje. Navíc vyvolává zvýšenou tvorbu protizánětlivých IL-10 a IL-4 a zároveň potlačuje vznik prozánětlivých cytokinů, které se mohou podílet na tzv. cytokinové bouři: IL-1 beta, IL-6, IL-8 a TNF alfa. Rovněž snižuje tvorbu oxidu dusnatého (NO) a tím i nebezpečí patogenních zánětů.

Koncem března se v odborném tisku (New York Integrative Rheumatology) objevila studie, která upozorňovala na možné užívání lysinu jako prevence proti COVIDU-19. Už v roce 2016 prokázali němečtí badatelé, že lysin potlačuje silně prozánětlivý NF-kappa B a blokuje replikaci nukleoproteinu u předchůdců nového koronaviru SARS-1 a MERS.
13. dubna na fóru hostů v Drug Target Review popsal jeden z účastníků jménem Alan, jak se vyléčil z COVID-19 omezením příjmu argininu ve stravě a braním lysinových doplňků obdobně jako při léčbě oparů způsobených herpes simplex virem 1 (HSP1). Arginin s lysinem mají totiž podobnou strukturu a sdílejí stejný transportér: do buňky proto může vstoupit jen jeden z nich. Lysin u Alana potlačoval replikaci nového koronaviru stejně jako v případě HSV1. Alan vycházel i z předpokladu, že obal nového koronaviru tvoří z větší části arginin a nedostatek argininu tak zamezí jeho replikaci.
Doplnil bych jen, že arginin patří mezi proteiny, které tvoří nejen obal, ale i nukleokapsidu viru a že lysin potlačuje replikaci všech RNA a DNA virů, jejichž strukturální proteiny se neobejdou bez argininu.
O svých vyléčení z COVID-19 anebo výrazném zmírnění průběhu onemocnění díky terapii lysinem pak na tomto fóru psala celá řada dalších účastníků, které Alan inspiroval. Největší odezvu ale vyvolal zasvěcený příspěvek autora jménem Bo (Karlického) z 13.června, který se svými zkušenostmi z vyléčení COVIDu-19 lysinem se už předtím obracel na celou řadu univerzit, ministerstva zdravotnictví v různých zemích (sám pochází z Dominikánské republiky), laboratoří i lékařů a nikomu nestál ani za odpověď. Pak se rozhodl: když nám nepomůže medicína, musíme si pomoc sami a udělal pro veřejnost video, ve kterém radil, jak postupovat při terapii lysinem. 23.července se mu na tomto fóru ozval sám „otec lysinové terapie oparů” dr. Chris Kagan, ocenil jeho iniciativu a „vhled” a nabídl mu spolupráci. Spolu pak napsali studii “Terapie SARS-CoV-2 lysinem”, kterou publikovali koncem září. Popisovali v ní úspěšnou terapii 180 nemocných s COVID-19, kterým dávali od 1000 mg až po 4000 mg L-lysinu denně. Podle dr. Kagana, který s lysinem pracuje už téměř 50 let: lysin není toxický ani v denní dávce do 8000 mg. Našel jsem si, že WHO doporučuje denní příjem lysinu 30 mg na 1 kg váhy. U lidí, kteří váží 70 kg, jde o 2100 mg. Integrální součástí terapie bylo ovšem omezení argininu v potravě. Zhruba u 80 % nemocných v akutním stádii COVID-19 došlo během 48 hodin ke 70% snížení symptomů. Nikoliv ale u nemocných s “dlouhým COVIDEM”, kde se pozitivní působení lysinu projevilo později. V terapii potom oba autoři pokračovali postupným snižováním dávek lysinu podle toho, jak mizely symptomy. Lysin působil rychleji u nemocných, kteří se první dny postili, ať už vlivem nechutenství nebo aby urychlili terapii. Bo Karlicky i dr. Chris Kagan ve studii doporučují pokračovat v braní lysinu a dodržování argininové restrikce ještě týden, případně dva týdny po vymizení symptomů.
Káva, čaj a všechny kofeinové nápoje by měly být vyloučeny nejen v průběhu terapie, ale ještě tři týdny po vyléčení. Kofein totiž stimuluje arginin. Jako náhradu bych doporučoval Rooibos, který obsahuje aspalathin a kvercetin. Aspalathin snižuje počet ACE2 receptorů (aniž by ale snižoval tlak), které představují hlavní vstup do našich buněk. Pokud jde o chřipkové viry (letos to budou hlavně 3c2A H3N2 a 3c3A H3N2), podle řady testů je účinně inhibuje a dokonce i ty, na které nepůsobí Tamiflu. Důležité je i jeho bronchodilatační působení. Pokud jde o lysin: měl by se brát ráno jednu hodinu před jídlem, zapít dvěma sklenkami vody a naposledy před 15 hodinou – podle toho, kdy chodíme spát. Z lysinu totiž vzniká v těle karnitin, který přenáší mastné kyseliny do mitochondrií, kde jsou spalovány na energii. Jedna moje známá, která brala lysin ještě okolo jednadvacáté hodiny, usínala pak až k ránu. Zároveň je důležité, aby se přijímal vždy mezi jídlem, jinak nebude působit jako antivirotikum a stane se běžnou součástí potravy.
Podle mých zkušenosti lysin nepůsobí jako prevence, i když to uvádí i Bo Karlicky, ale jako účinný blokátor replikace viru, která je závislá na příjmu argininu. Jako prevence je daleko účinnější emodin (viz poslední Akualizace z 3.10.) anebo bromelain s kvercetinem. Bromelain je podobně účinný jako lysin, i když působí odlišně. Jeho účinkům se věnuji v příštích Aktualizacích a předem upozorňuji, že většina bromelainových doplňků na našem trhu je v tomto smyslu nefunkční. V případě lysinu jde samozřejmě o jeho biologicky aktivní L-isomér (L-lysin) a nikoli neaktivní D-isomér. U nás je běžně k dostání v kombinaci se zinkem a vitamínem C, což je pro terapii COVID-19 vhodná kombinace.
L-lysin má jinak i celou řadu pozitivních účinků na organismus. Zlepšuje např. soustředění a snižuje toxicitu amyloidu beta, který je považován za jednu z příčin vzniku Alzheimerovy nemoci. Dvojnásobně zvyšuje hladinu zinku v krvi a zlepšuje vstřebávání vápníku. Proto při braní lysinu bychom se měli vyvarovat doplňků s vápníkem. Zlepšuje kognitivní schopnosti a symptomy schizofrenie, které zhoršuje arginin. Chrání před zánětem slinivky a zároveň jej léčí. Diabetiky chrání před poškozením zraku tím, že potlačuje meziprodukty glykace. Redukuje LDL cholesterol a snižuje tak nebezpečí vzniku aterosklerózy. Neměl by se ale brát dlouhodobě a v těhotenství.
Doporučované potraviny s vyšším poměrem lysinu než argininu:
všechno ovoce i zelenina s výjimkou hrášku. Ryby, mléko, sýry (parmazán!), sójové boby, vaječný žloutek, Spirulina, pivní kvasinky atd..
Potraviny, které v průběhu terapie musí být vyloučeny ze stravy, neboť v nich převládá arginin:
želatina, čokoláda, všechny druhy oříšků i kokos. Oves, výrobky z bílé i celozrnné mouky.
Nedostatek lysinu se projevuje: padáním vlasů (není ale jediným důvodem), „pytle” pod očima, únava, chudokrevnost, ztráta chuti k jídlu...

Podpůrné prostředky terapie lysinem

Vitamin D3: je třeba brát spolu s vitamínem K2 a s nějakým tukem, není rozpustný ve vodě. Množství: 1000 až 3000 jednotek denně. Ve vysokých dávkách je jedovatý.
Kvercetin: tak jako resveratrol zvyšuje hladinu sirtuinu 1, který podobně jako disulfiram (antabus) potlačuje inflamazóm NLRP 3 zejména v buňkách cévní výstelky. Brání tím tvorbě prozánětlivých cytokinů IL-1 beta, IL-18 a TNF alfa a následně i cytokinové bouři. Za normálních okolností omezuje vznik chronických zánětů a aterosklerózy u starších lidí, snižuje tlak a působí jako antioxidant. Krom toho umožňuje transport zinku do buněk a podle dr. Michela Chretiena působí jako širokospektrální antivirotikum, které je účinné nejen proti novému koronaviru, ale i proti virům eboly nebo Zika.
Působení kvercetinu výrazně zvyšuje vitamin C (např. Acerola, Amalaki) a recykluje oxidovaný kvercetin.


V Praze 28.10.2020                                    Milan Calábek