AKTUALIZACE ze dne 3.října 2020

Je SARS-CoV-2 (nový koronavirus) jinou verzí HIV viru, který se na rozdíl od něj šíří vzduchem ?

Minulý týden se Dr. Anthony Fauci při slyšení v senátu překvapivě distancoval od hypotézy  “T lymfocytů jako klíčové složky imunitní odpovědi na atak nového koronaviru”, kterou předtím upřednostňoval oproti “krátkodobému” působení protilátek. Pravděpodobně ho k tomu vedla skutečnost, že nová mutace V483A, která vznikla až ve Spojených státech a zřejmě celosvětově vystřídá D614G jako hlavním kmen nového koronaviru v druhé vlně, je vůči protilátkám našeho imunitního systému rezistentní. Podle úvah některých komentátorů tento překvapivý krok Dr. Fauciho možná souvisí i s četnými důkazy, které vyloučily důležitou součást jím zastávané teorie a sice, že mnoho lidí díky působení T lymfocytů proti původním čtyřem koronavirům  vyvolávajícím nanejvýš rýmu, získalo imunitu i proti SARS-CoV-2.  Rozhodující vliv na jeho obrat pravděpodobně ale měla převratná studie 68 brazilských vědců z university v Campinas, která patří mezi tři nejlepší vysoké školy v Latinské Americe. Významní brazilští vědci, kteří dali v sázku své renomé, v ní dokládají, že nový koronavirus tak jako HIV virus v řadě případů napadá lidské imunitní CD4+ Th (pomocné) lymfocyty, ale nikoliv lymfocyty CD8+Tc (cytotoxické). Z evolučního hlediska tak infekce CD4+ Th lymfocytů představuje pro virus vysoce účinný způsob úniku imunitní odpovědi organismu hostitele. Th lymfocyty napadené novým koronavirem nás pak nejenže nebrání před infekcí, ale kromě toho ve zvýšené míře exprimují protizánětlivý IL-10, který v tomto případě zhoršuje stav onemocnění a umožňuje zvýšení virální nálože. Jde zároveň o silný supresor interferonu gamma a IL-17A, které vytvářejí nepoškozené CD4+Th lymfocyty. Bez nich se ocitáme bez účinné ochrany před patogeny. Díky nadměrné tvorbě IL-10  v nás pak virus často i při nezávažném průběhu onemocnění COVID-19 přetrvává, i když dle běžných testů jsme považováni za vyléčené. Pokud nový koronavirus napadne CD4+Th lymfocyty, získá nejen možnost nerušeně se v infikovaných buňkách replikovat, ale zároveň i vyvolat cytokinovou bouři, neboť dojde k nerovnováze mezi CD4+Th lymfocyty a CD8+Tc lymfocyty, které nepůsobí proti viru, ale ničí naše virem napadené buňky, což může vést až k šokovým stavům a horšímu poškození tkání, než jaké způsobil samotný virus. Kromě vysoce účinných přírodních látek proti COVID-19 jako jsou extrakty z kumkvatu fortunellin (působící též proti  HIV viru) anebo  " virový penicilin"  MIR-2911 ze zimolezu japonského se díky komputační biologii objevují další. Např. e m o d i n , který brání navázání Spike proteinu nového koronaviru podobně jako původního SARS CoV  na  ACE2  receptor hostitele. Emodin se používá na zmírnění potíží při diabetu 2 (omezuje působení glukokortikoidů) a proti většině druhů rakovin, zejména prsu a slinivky. Vedle kvercetinu a apigeninu a dalších polyfenolů patří mezi nejsilnější inhibitory kasein kinázy 2, která nehraje důležitou roli jen při onkologických onemocněních (přežití nádorových buněk závisí na její overexpresi), ale i pokud jde o COVID-19. Tým badatelů z Kalifornské university zjistil, že nový koronavirus se může šířit v našem těle, aniž by k tomu potřeboval  ACE 2 receptor a další receptory, případně furin. V buňkách do kterých vstoupil jejich prostřednictvím, totiž mimo jiné vyvolává i aktivaci zmiňované kasein kinázy 2. Tato kasein kináza 2 pak reorganizuje jejich buněčnou kostru, která zároveň slouží i jako nervová soustava buňky a špičkoví badatelé jako Roger Penrose uvažují z hlediska kvantové mechaniky o jejích dalších významných funkcích.  Z epidemiologického hlediska kasein kináza 2  zvyšuje nárůst   f i l o p o d i o v ý ch  výběžků, ve kterých se nacházejí téměř nezjistitelné zárodky částic viru. Tato filopodia, která jsou mnohem delší a rozvětvenější než v nenakažených buňkách, dosahují až k sousedním, které mohou postrádat receptory pro vstup viru, p r o v r t á v a j í   se do nich a nakazí je částicemi viru. Tímto způsobem zajišťují svoji vysokou nakažlivost i viry spalniček, HIV, eboly, Marburgu i některé zvlášť agresivní kmene chřipkových virů.  E m o d i n, který má mírně projímavé účinky, se nachází v kořenu křídlatky japonské (Polygotum cuspidatum), rdesna mnohokvětého (Polygotum multiflorum), v reveni lékařské (Rheu officinale) anebo i v Aloe vera. Do jisté míry jej jako prevenci doplňuje resveratrol.

Špatná zpráva pro vývoj vakcíny.

Tým bioinformatiky americké university v Illinois objevil tři další mutace nového koronaviru a to v jiném strukturálním proteinu než je Spike protein: dvě v jeho nukleokapsidě a třetí ve viroproteinu 3 alfa. Tento mutační posun od Spike proteinu k nukleokapsidovému má vážné důsledky, jak pro šíření viru tak i pro jeho působení na organismus hostitele po zdánlivém vyléčení. A především pro vznik vakcíny nebo nového léku. Jejich vývoj se na Západě totiž zaměřil především na působení proti Spike proteinu viru a badatelé opominuli i jiné mutační možnosti viru. Jde o mutace R 203 K, G 204 R nukleokapsidového proteinu a G 251 V viroproteinu 3 alfa. Na žádnou z nich nepůsobí imunitní odpověď hostitele zprostředkovaná interferony beta, což těmto mutacím umožňuje, aby se rychleji a nenápadněji šířily neboli aby byly mnohem nakažlivější než předchozí mutace založené na změnách Spike proteinu a zároveň nás méně ohrožovaly na životě. Na druhé straně ale způsobují dlouhodobé následky.  Každý den se objevují studie o staronových lécích anebo dalších přírodních látkách s potenciálními účinky proti COVID-19 : například o srdečních glykosidech. Když pomineme bufalin z jedu čínských ropuch (obsahující 5-MeO-DMT )používaný v tradiční čínské medicíně anebo oubain ze šípového jedu, určitě by naší pozornosti neměl ujít u nás na lékařský předpis dostupný analog náprstníku digoxin. Ostatně už dlouho je o něm známo, že inhibuje Zika nebo Chikungunya viry a to účinnou redukcí jejich replikace v nakažených buňkách hostitele.

V Praze 4.10.2020                                                                                                                                                                Milan Calábek

Zdroj:

https://www.medrxiv.org/content/10.1101/2020.09.25.20200329v1#disqus_thread