FYTOTERAPIE NA MÍRU II. článek pro časopis REGENERACE č.9/2008

Pokračování článku Fytoterapie na míru I. Tentokrát se autorova pozornost soustředí na velmi známou léčivou bylinu – meduňku lékařskou.

Nejdříve připomeňme část z  rozhovoru v Regeneraci č.8/2007:  „Ve většině směsí se objevuje meduňka, která ale s výjimkou hodně mladých lidí působí zhoubně, zejména na příslušníky středního věku a starší. Používá se obvykle na zklidnění nebo proti kornatění cév, nicméně zhruba u poloviny pacientů naopak kornatění způsobuje. Zejména u žen snižuje činnost štítné žlázy a tím zároveň zvyšuje množství „špatného“ cholesterolu, který se pak s vápníkem usazuje v cévách. Kromě toho potlačuje tvorbu pohlavních hormonů, čímž zhoršuje premenstruační syndrom a následně přispívá k osteoporóze.“

Renomovaný vědecký časopis U.S. Pharmacist z 13. září 2002 přinesl článek, ve kterém profesor Campellovy Univerzity v New Yorku Antoine Al–Achi doporučuje meduňku pro její inhibiční účinky na zvýšenou činnost štítné žlázy a dál mj. o tom, jak působení meduňky snižuje činnost štítné žlázy. Píše: “Zatím neurčené komponenty meduňky mají schopnost vázat hormon stimulující činnost štítné žlázy - THS (vylučovaný hypofýzou – pozn. aut.) obsazují jeho buněčné receptory (ve štítné žláze – pozn. aut.) a nedovolí mu stejně jako imunoglobulinu (IgG) do nich vstoupit“ a tím je aktivovat. Bartram´s Encyclopedia Of Herbal Medicine (Robinson, London, 1998, str. 48), která je považována za jednu z nejlepších encyklopedií léčivých bylin, rovněž uvádí, že působení meduňky „na prvním místě snižuje činnost štítné žlázy“ a doporučuje ji jako desítky dalších autorů při hyperthyroidismu (zvýšené činnosti štítné žlázy). Dokonce i na internetu v Herbalpedii se každý může dočíst: „Celá řada studií dokládá, že meduňka potlačuje hormon stimulující štítnou žlázu (THS) a tak pozitivně působí na Basedovu nemoc, způsobenou zvýšenou činností štítné žlázy.“ Ředitelka Akupunkturního institutu Univerzity v Bridgeportu, USA, Jennifer Brettová rovněž na internetu upozorňuje: „ někteří lidé se sníženou činností štítné žlázy mohou zjistit, že meduňka jejich stav zhoršuje, jestliže ji berou i jen několik dní za sebou.“

Nechci už dále zahlcovat článek citáty ze zahraničních studií a dovolím si upozornit na snadno dostupnou literaturu v češtině: M.Castelman „Velká kniha léčivých rostlin“ (Columbus Praha, 2004, str.351): „Protože meduňka ovlivňuje činnost thyrodiálního stimulačního hormonu, mohla by vyvolat potíže spojené s nedostatečně aktivní štítnou žlázou (hypothyroidismus). I když nebyly podobné zprávy v lékařské literatuře dosud publikovány (tato kniha vyšla ve Spojených státech už v roce 1991 – pozn. aut.)  lidé s hypothyroidismem by se měli nejprve poradit s lékařem (který až na vzácné výjimky o tom nebude nic vědět – pozn. aut.) než začnou meduňku léčebně užívat.“ V další knize dostupné v češtině „Velká kniha koření, bylin a aromatických rostlin“ Ernesta Smalla (Volvox Globator, Praha, 2006) se můžeme na str. 501 dočíst: „jak bylo uvedeno už v úvodu, meduňka negativně ovlivňuje působení hormonu thyreotropinu v těle (THS – hormon vylučovaný adenohypofýzou)“.

Velké části žen se slovanskými geny, na rozdíl například od německých žen, dominuje činnost parasympatiku. Tato nerovnováha v autonomním nervovém systému, která je fyziologickým základem jejich ženskosti v mládí, ale mezi 35. - 40. rokem má vliv na postupné snižování činnosti štítné žlázy i pohlavních žláz. Tyto ženy proto potřebují pro dosažení rovnováhy v autonomním nervovém systému, a tím i dobrého zdraví zvyšovat činnost sympatiku. Tu ale meduňka jako poměrně silné sedativum prokazatelně snižuje. U nás tento názor zastává např. MUDr. RNDr. Petr Nohel, CSc.

To ovšem neznamená, že by všem těmto ženám hrozil hypothyroidismus, nebo že by byly nemocné. Ale nejsou ani úplně zdravé, protože ve zmiňovaném věkovém rozmezí jejich štítná žláza „zleniví“. Vzniká tzv. hraniční stav, který – jak uvádí prezidentka American Academy of Biologicaly Identical Hormon Therapy Steven. F. Hotzeová, M.D., ve své knize „Hormones, Health and Happiness“ (Warner Wellness, N.Y. 2002, str. 63) – „u většiny amerických žen není správně diagnostikován.“ A ve Spojených Státech jde zhruba o 25% obyvatel (20% žen a 5% mužů). U žen, kterým nedominuje autonomní nervový systém, ale pomalé spalování (což je opět velký počet žen se slovanskými geny) „bez odpovídajícího množství hormonu štítné žlázy T3 a T4, jejichž tvorbu svým působením na hypofýzu meduňka snižuje“. Nedochází u nich k dostatečnému spalování živin v buňkách, které se tak ještě víc zpomaluje. Podobná tvrzení najedeme i v článcích prof. Al–Achiho.

Tyto živiny se mění na tuk, který se ukládá v těle. A tak žena začne přibývat na váze a zároveň je čím dál unavenější. Nedostatečné spalování glukózy ovlivní i činnost mozku, její myšlení se stává zamlženým a špatně se soustřeďuje. Zároveň začíná uvadat a předčasně stárne, což potvrzuje i Dr. Steven F. Hotzeová. Ženy ve středním věku, které něco podobného zažívají, by se proto měly vystříhat i jen občasného pití meduňky.

Snížení činnosti štítné žlázy, ke které může meduňka vydatně přispět, má pak za následek i zvýšení hladiny „špatného“ cholesterolu (LDL) i lipoproteinů a snížení „dobrého“ cholesterolu (HDL), což vede ke kornatění cév (M. Murray, J. Pizzorno ad.). V české verzi „Rostlinné medicíny Reader ´s Digest Výběr (Praha, 2003) se pak na str. 130 můžeme dočíst, že „je lépe ji (meduňku) neužívat dlouhodobě, má totiž antigonádotropní účinek - potlačuje aktivitu pohlavních žláz.“ A to vědět je pro mnoho žen v perimenopauzálním věku opravdu velmi důležité. Snížení činnosti štítné žlázy a tvorby pohlavních hormonů může následně vést i k osteoporóze ve vyšším věku.

Tolik o působení meduňky lékařské na různé metabolické typy jejích uživatelů. Příště se ze stejného úhlu pohledu podíváme i na další známé léčivky - ostropestřec mariánský a cesmínu paraguayskou.

MILAN CALÁBEK