HIEROGLYFY BOHŮ článek pro časopis Regenerace č.9/2008

„To, že se ryba nemůže pohybovat na suché zemi, ještě neznamená, že tam neexistuje život.“ Camille Flamarion

V souvislosti s kruhy v obilí se obvykle setkáváme se třemi nejčastějšími otázkami: Proč se nejvíc objevují v jižní Anglii? Jak vznikají? Kdo nebo co je jejich původcem?

POLE V POLÍCH Z čistě fyzikálního hlediska jsou zřejmou podmínkou jejich častějšího vzniku silná magnetická pole, vytvořená ložisky s para (+) a diamagnetickými (-) prvky a nikoli jen ferromagnetismem vázaným na železo. Z těchto magnetických vlastností prvků vycházel už R. Steiner, i když používal vlastní psychoenergetickou terminologii. Např. silnou paramagnetickou (+) vlastnost vápníku charakterizoval jako „žádostivost“, zatímco u diamagnetického křemíku mluvil o „oddanosti“. Kromě oblasti Velkých prérií v USA, mexického Yucatánu a jižní Anglie neexistují na světě žádná jiná místa s tak silnými magnetickými poli, která jsou vytvořena vzájemným působením vysoké koncentrace paramagnetického vápníku v křídovém podloží a velkých zásob spodní diamagnetické vody. V jižní Anglii jsou ale navíc magnetické uzly těchto polí (místa, kde se kříží para a diamagnetické linie) propojené s povrchem Země a to megalitickou akupunkturou diamagnetickým křemíkem, který se hojně nachází v neolitických svatyních jako je Avebury a Stonehenge. Tím ale zároveň došlo i k propojení takto vzniklých magnetických polí na povrchu Země s paramagnetickými (a v oblasti křídových „bílých koní“ i s diamagnetickým) planetami, což vytvořilo nezbytné podmínky pro zemědělskou revoluci v neolitu: neuvěřitelně rychlý vývoj obilí z travin.

BOHYNĚ PLANETA Naši analogicky myslící předkové, kterým ještě dominovala pravá hemisféra, vycházeli ovšem z odlišných předpokladů, než je magnetismus. Tuto planetu považovali za Trojjedinou bohyni, jejíž vulvou pro životodárné sperma (elektromagnetické vlnění) byly jeskyně jako Altamira a později megalitické chrámy. Tam docházelo k jejímu oplodnění ve chvílích největší potence slunečního boha, tedy za letního slunovratu. Klíčovou roli v jižní Anglii sehrával i Sillbury Hill jako místní axis mundi (osa světa) a zároveň největší orgonový generátor vytvořený lidskou rukou. Za posledních 2000 let ale zemský magnetismus klesl téměř o 40 procent. Teprve od 60. let minulého století se v Avebury, Stonehenge, Uffingtonu a dalších svatyních i obětištích začaly odehrávat různé rituály, které nově aktivovaly místní magnetická pole. Ta nyní opět přitahují velké množství elektromagnetických vln z vesmíru. Každé vlnění tohoto druhu přitom není jen energií, ale zároveň nese informace, které působí na DNA rostlin stejně jako člověka. Neobyčejná proměna geometrických obrazců kruhů v obilí: od glyfů až po fraktály svědčí o tom, že ani dnes není tato kosmická komunikace jednosměrná a bez vývoje.

VZNIK OBRAZCŮ Jak konkrétně tyto obrazce v rostlinném prostředí vznikají? Světlo neboli elektromagnetické vlnění, které přichází z vesmíru, se setkává s magnetickým štítem Země, který frekvenci jeho vlnění zpomaluje a mění na částice (podle kvantového fyzika Böhma je veškerá hmota vlastně„zamrzlé světlo“). V místním magnetickém poli se pak světlo mění na zvuk, tak jako se zvuk může zpětně měnit na světlo. Tento jev se nazývá sonoluminiscence. Všude, kde je dostatek vody, tedy například v obilných stéblech uprostřed magnetického pole se snadno šíří infrazvuk, což jsou frekvence nižší než 30 Hz, které neslyšíme. Infrazvuk pak může způsobit nevratné biologické změny, jako je ohnutí obilných stébel anebo poškození chromozomů. To je také jedním z důvodů, proč do kruhů nevstupují zvířata a proč zejména nové pravotočivé kruhy vyvolávají bolesti hlavy, neschopnost soustředit se, krvácení u žen apod. Zatímco většina levotočivých kruhů vytvářených vysokými tóny (ultrazvukem) sice rovněž snižuje frekvenci mozkových vln v naší levé hemisféře, ale zároveň stimuluje pravou hemisféru, a tak na nás působí spíše povznášejícím způsobem. V souladu s levotočivostí všeho živého v nich může dojít i k různým uzdravením. Nikdy ale nesmíme opominout negativní vliv zbytků elektromagnetického záření.
Ve většině mýtů o stvoření světa hraje světlo a zvuk nezastupitelnou roli. V semitských jazycích bylo podle paleolingvistů pro světlo, zvuk a počátek jedno slovo. I egyptský Atum Ra stvořil Zemi „světelným křikem“. Podle véd: „Na počátku bylo Slovo (v „jazyce světla“) a to Slovo bylo Brahman a Brahman bylo Slovo.“ Podobně jako v Evangeliu sv. Jana, které začíná známým citátem z Filona Alexandrijského: „Na počátku bylo Slovo…….“ a také již v knize Genesis podobně jako v mayském eposu Popol Vuh stvoří Bůh svět slovem neboli zvukem.

HUDBA SFÉR Pro cereologii, která zkoumá kruhy v obilí, je důležité, že elektromagneticky kódované informace, které vytvářejí geometrické vzory kruhů v obilí, můžeme číst i jako obrázkové písmo. Při vzniku kruhů v obilí tak jde vlastně o Pythagorovu lambdomu neboli o přeměnu zvuku a hudebních stupnic na plošné míry. Z hlediska současné fyziky se vztahem mezi geometrií obrazců a zvukem, který je vytvořil, zabýval až v 18. st. zakladatel cymatické geometrie Ernst Chladni. A současné pokusy prokázaly, že např. infrasonická frekvence o 30 Hz vytváří v písku na měděné desce geometrický vzor naší galaxie. Podle švýcarského fyzika H. Jennyho nižší frekvence vytvářejí jednoduché kruhové obrazce, zatímco při použití vyšších frekvencí vznikají složitější obrazce, ať už jsou to mandaly nebo jiné symboly posvátné geometrie - její formy totiž odpovídají naší hudební diatonické stupnici stejně jako základní matematické zákony univerza. O hudební struktuře hmoty vypovídá i tabulka prvků, kterou ne náhodou objevil Mendělejev ve snu. Z toho zároveň vyplývá, že i Emotovy pokusy s působením zvuku na vodu (viz kniha M. Emoto: Léčivá síla vody) můžeme považovat za určitou analogii vzniku kruhů v obilí.
Podobně jako působí zvukové frekvence na rostliny v magnetickém poli, ovlivňují i naši fyziologii a vědomí. Když jsme s posluchači Univerzity Nové doby v megalitických svatyních jižní Anglie bubnovali, zpívali a tančili, zažívali jsme téměř okamžité změny vědomí, které se v souladu s frekvencemi zpěvů a hudby buď zužovalo anebo rozšiřovalo. A jedna z našich výprav byla i svědkem „zázračného“ uzdravení z artrózy, které trvá dodnes.
Když tvary posvátné geometrie: ať jde o kruhy v obilí, megalitickou svatyni, antický chrám nebo gotickou katedrálu - převedeme zpátky na zvuk, je za nimi hudba sfér rezonující v řeckých bozích, (kteří dodnes vládnou naší duši), poměr vzdáleností planet, hudební stupnice i atomová váha prvků v lidském těle. Pokud např. při anémii - nedostatku železa, jehož atomová váha je 55, vystavíme nemocného několikrát působení zvukové frekvence 55 Hz (nota A), dojde doslova k alchymické přeměně prvků v těle a vyrovnání hladiny železa. A to samozřejmě platí pro všechny prvky: tak jako my i všechno kolem nás je komplexem vibrací, které na světelné rovině odpovídají barvám a na zvukové tónům. A nemoc z hlediska moderní alchymie pak můžeme chápat jako stav vibrační disharmonie, zatímco uzdravení jako obnovu vibrační rovnováhy.
Proto nás také přímé pozorování kruhů v obilí stejně jako egyptských nebo antických chrámů tak uchvacuje svou výjimečnou krásou a citové vytržení, které zažíváme, má silný uzdravující účinek. Hudba sfér převedená na tvary posvátné geometrie stimuluje a rozkmitává naši šišinku (třetí oko) podobně jako jejich rostlinný ekvivalent - velice zředěná ayahuasca a nebo jiný zdroj DMT, a přibližuje nás povznášejícímu prožitku smrti.

TVŮRCI Kdo nebo co je tvůrcem kruhů v obilí? Osobně jsem přesvědčen, že kruhy v obilí jako hieroglyfy bohů, jsou jedním z mnoha způsobů komunikace kosmické inteligence s naším kolektivním vědomím. Např. prof. G. Hawkins, autor slavné knihy „Stonehenge Decoded“ na základě geometrických obrazců prvních kruhů určil jejich dva euklidovské teorémy a z pozdějších kruhů odvodil dva další. Nepodařilo se mu ale určit pátý teorém. Ani nikomu z 250.000 čtenářů Science News a jiných vědeckých časopisů, na které se Hawkins obrátil. Dosud neznámý geometrický teorém, ke kterému nebyl schopen dospět žádný ze současných vědců a matematiků, se pak objevil jako odpověď na jeho bádání až v kruhu v obilí z r.1995 nazvaném „Keltský šperk“.
Tato komunikace nás upozorňuje, jak současné vědecké pojetí (které ustrnulo na Einsteinově přeměně hmoty na energii a energie na hmotu), je nedostatečné a že se musíme vrátit k Nagarjunovi - největšímu filosofovi mahajány, jehož chápání universa alespoň částečně vyjadřuje Tillerova rovnice: Hmota ↔ Energie ↔ Informace ↔ Vědomí.
Kruhy v obilí stejně jako orby na fotografiích a další úkazy, jsou voláním kosmické inteligence prostřednictvím světla, zvuku, magnetismu a gravitace k nám neosvíceným, abychom se probudili z mentálního spánku. Jejich stupňující se dokonalost je znamením konce věku Mentálního vědomí a jeho transcendence na vědomí Duchovní. O tomto konci nevypovídá jen Mayský kalendář, ale i Kristus ve Skutcích Apoštolů: „ A pak ukáži vám zázraky nebeské v podobě znamení na Zemi……“.

Milan Calábek