NÁVRAT AURICKÉ BARVY pro časopis REGENERACE č.10/2003

Za deset let existence našeho časopisu jsme vám v těchto úvodních rozhovorech představili celkem 119 lidí, kteří mají nebo měli nějakou spojitost a alternativní medicínou, zdravým životním stylem, léčitelstvím nebo věcmi mezi nebem a zemí. Bilanci sto dvacet doplnil největší projekt v oboru fytoterapie, který naše země pamatují – Herbář léčivých rostlin od Jiřího Janči a Josefa Zentricha.

V tomto čísle poprvé uděláme výjimku a vrátíme se obloukem uplynulé dekády k muži, jehož fotografie zdobila historicky první číslo REGENERACE. Pamětníci si jistě vzpomenou… archiváři zalistují…

Jsme jenom jednu myšlenku od štěstí…

Tak se jmenoval rozhovor s člověkem, který je vám jistě dobře známý. Milan Calábek.

Když se rozhovor před 10 lety jmenoval Jsme jenom jednu myšlenku od štěstí, mohl by se možná nyní jmenovat Jsme jen půl myšlenky od štěstí…

Bohužel už si nepamatuji na kontext toho, o čem jsme mluvili před deseti lety. Ale spíš než o tom jak nás myšlení a jeho nevědomý prožitek - respektive jeho nevědomá záměna s vnímáním, vzdaluje štěstí, dal bych dnes přednost rozhovoru o transcendenci, o evolučně nezbytném překročení „diktatury“ mysle a středu mentálního vědomí neboli já…

Čas proměn

Tehdy jsi kladl hlavní důraz na léčení, hovořil jsi o dnes už bývalém centru Mandaly v Dlouhé ulici, o léčbě v pyramidách… Mám ale dojem, jako by se to všechno od té doby poněkud „posunulo“.

Zcela určitě. Řečeno s Vogelinem : k božskému základu naší existence.

Když si vzpomenu, jak vypadala první REGENERACE a vidím její dnešní podobu, napadá mě určitá paralela s Mandalou. Samozřejmě – alternativní medicínu, léčebné metody a postupy a vše, co patří k člověku a jeho zdraví, jsme neopustili. Za tu dobu jsme ovšem přiblížili téměř všechny metody, které se nabízejí, a teď se snažíme ukazovat i hlubší souvislosti. Z reakcí čtenářů tušíme, že je to správná cesta. Jak k tomu došlo v Mandale? Ustal tehdy zájem o léčení?

Vůbec ne. Před chviličkou, když jsi přišel, viděl jsi jednu naší studentku, se kterou právě určitý léčebný zákrok probíhal. Podobně jako v Regeneraci i v našem způsobu terapie došlo k onomu zásadnímu posunu. Od somatické – tělesné části psychosomatických nemocí, kterou se hlavně zabývá klasická hippokratovská medicina k té psychické neboli „posvátné“, božské části.

Z tohoto uhlu pohledu se pak za každým tělesným symptomem skrývá obvykle i některá z nadlidských, neosobních sil, kterým se každá civilizace a kultura pokoušela dát určitou podobu a jméno, aby s nimi mohla navázat vědomý kontakt. Od podoby duchů magického vědomí šamanů přes mýtické bohy starého Řecka až po Jungovy archetypy anebo soudobou astrologickou imaginaci.

Úkolem terapeuta je zjistit, který z odmítnutých archetypů – bohů, jinak mocných sil evoluce, přichází doslova zničit a rozmetat to, co jsem a čeho se nechci vzdát a i kdyby mě to mělo připravit o život, třeba v okamžiku smrti mě posunout dál a pozvednout výš. Neboť „duchů, jež jsem vyvolal, nemohu se zbýt“ stejně jako Goethův Faust.

A když někdo z nás takto onemocní a archetypální nemoc je vždy vážné nebo chronické onemocnění, neznamená to žádný trest ani ponížení, ale naopak, že jsem byl vybrán a vyvolen božstvem, které se prostřednictvím mne chce projevit a zároveň mě donutit k vývojovému skoku, který bych jinak ať už z nevědomosti anebo pohodlnosti nikdy neudělal.

A i když nám z takového setkání s bohy naskakuje husí kůže, duši v tom okamžiku – jak už říkal Platon, rostou křídla. Každá psychosomatická nemoc z této perspektivy je součástí evoluce duše a proto její terapie nemůže ulpět jen na rovině těla, ale zaměřuje se i na to, aby takto ohlášený bůh nebo bohyně dostal to místo v duši, které mu náleží.

A tak léčení je i učení a jistě chápeš, že jsme se nakonec z léčebny zcela logicky ocitli v učebně, která původně (jak v dějinách lidstva, tak i v našem konkrétním případě) byla svatyní.

Samozřejmě, že zmíněná archetypální terapie není jediným způsobem léčby, kterým se zabýváme, ale jedním z mnoha.

Setkání

Dokážeš si vybavit ten den, kdy tě napadla myšlena založit školu?

Určitě. Věděl jsem to naprosto jistě,když jsme se vrátili z Indonésie, kde už byl džihád v plném proudu a nešlo o žádné „utiskované“ Palestince, ale vládnoucí muslimy. Na vzdálených ostrovech a už i na Jávě hořely křesťanské kostely spolu s budhistickými chrámy a za naprostého nezájmu světové veřejnosti a dogmatiků lidských práv islamisté zaživa upalovali nevěřící. Bylo to v dubnu 1997.

Pamatuji se, jak jsi za mnou potom přišel a ptal jsi se, koho bych doporučil, pokud se týká lektorů. Vybíral jsi spíš podle témat nebo podle lidí?

Téměř vždy upřednostňuji osobnost. Tématické zařazení je následným úkolem.

Rudolf Steiner při jedné přednášce pronesl, že spolková činnost – i když u vás se o spolku asi v pravém slova smyslu hovořit nedá - přitahuje lidi z hlediska jejich karmické sounáležitosti. Máš pocit, že tvoje žáky tmelí něco podobného? Je to spíš soubor individualit, anebo společnost lidí, kteří touží po dosažení – jak to jen říct - vyššího vědomí?

Asi bychv případě sounáležitosti nepoužil slovo „karmická“ sounáležitost. Ale skutečně jde o soubor individualit, který se společně snaží o dosažení vyššího vědomí. Zároveň ale v podpůrném rámci školy každý z nich jde svou cestou podle jeho aurické osobnosti. Na druhé straně pro vyšší ročníky jako postgraduál, už to samozřejmě není jen škola a ve šťastných okamžicích i setkání s Věčností, ale společenství s jakým se v běžném pracovním anebo jiném kolektivu obvykle nesetkávají. Sešli se zde lidé nejrůznějších povolání a sociálního rozvrstvení: zedník, primář, vysokoškolský učitel, uklízečka, nezaměstnaný i velkopodnikatel jako bratři v Duchu ( netroufám si říci v Kristu, protože pro někoho Imago Dei - obraz boží, může být i Budha nebo Lao-tze), a všichni společně se snaží úsilím bez úsilí dosáhnout Takovosti, která je neochvějným znamením Duchovního vědomí.

Čili samotné myšlení zřejmě není tak samospasitelné, jak se nám často předkládá k věření. To jsi vlastně ukazoval i na svých Hypnotic Show, která jsi kdysi pořádal. Několik jsem jich zažil, i to poslední v lednu 1994. Dodnes si pamatuji, jak sis na úvod nechal vleže na holé břicho pouštět kuchyňské nože špičkou dolů a jak od tebe odskakovaly jako od skály. Když jsem seděl v hledišti, tak trochu jsem tě, Milane, podezříval, že voláš do světa: Je tu ještě někdo takový? Rád bych se s ním spřátelil… Ne snad ve smyslu výjimečnosti, myslel jsem si, ale spíš hledání spřízněné duše.

Když jsi založil univerzitu, napadlo mě jednou, že „hledáš talenty“. Lidi, kteří jsou podobní tvému pohledu na svět...

To určitě nebyl hlavní důvod.

Proč jsi tedy pořádal ta hypnotická show?

Abych upozornil na existenci hypnotického vědomí, které jediné chybí na geniální stupnici módů vědomí Jeana Gebsera. Tento muž po Freudovi a Jungovi asi nejvíc prohloubil naše poznání Nevědomí. A zároveň abych upozornil na obrovskou sílu hypnotického vědomí jako nadstavby Magického vědomí a základu, ze kterého vyrůstá vědomí Mýtické a Mentální. A i na to, že většinu života – aniž bychom si to uvědomili, žijeme v hypnotickém stavu a většina našeho utrpení má hypnotický charakter. Do tohoto stavu se totiž uvádíme tím, že své m y š l e n k y prožíváme jako by to byly v j e m y, které považujeme za skutečnost. Což je princip každé hypnózy, která je vždy autohypnózou. Myšlenky prožívané jako skutečnost.

A z tohoto hlediska Budhovo probuzení je probuzením právě z tohoto hypnotického stavu do stavu širšího vědomí: kdy vjemy jsou vjemy, představy představami a myšlenky myšlenkami.Když se s myšlenkami neztotožňuji, ale uvědomuji si je. Zároveň osvobozením z neskutečného – hypnotického utrpení.

Už před dva a půl tisíci lety začal velkolepý pokus lidstva o zlomení nadvlády reliktů hypnotického vědomí, který ve své extrémní a dnes už zdegenerované podobě vedl k egofanii: pokusu o popření všech předchozích historicky zformovaných módů – základů duše a namísto „bytí v duši“ k přežívání z mysle a ztotožnění se s ní. Což vede k současné vyprahlosti a odcizení postmoderní Evropy na jedné straně a k čím dál silnější invazi z Nevědomí na straně druhé. K masovým psychózám a davovým šílenstvím – „posedlosti“, jakou se vyznačoval fašismus, komunismus a dnes islamismus, který tím jak popírá Eros a jeho kvality života redukuje na polygamní manželský sex, vyvolává v duši své civilizace sebevražedný Thanatos – pud k smrti. Což představuje jedno z největších ohrožení nejen naší civilizace, ale i celého lidstva.

Tušení intuitivní budoucnosti

Jedním z klíčových objevů Břetislava Kafky byla protonace, podle Indů Akašická kronika. Bible ji nazývá univerzální kniha, parapsychologie informační pole nebo biopole. Ty ses musel na přednášky, které jsi po sedm let nabízel, určitě nějak připravit. Stalo se ti někdy, že by ses dotknul podobného zdroje, srovnatelného například s protonací Břetislava Kafky?

Vloni jsme se studenty mimo jiné navštívili Swayambhunath v Nepálu, kde celá nauka buddhismu je zhmotněná v kamenné svatyni nevýslovné krásy. Když jsem o této stavbě začal vykládat, najednou jsem se ocitl ve stavu blízkém tranzu a najednou mými ústy mluvilo něco, co nebylo mé vědomé já a přesto bylo částí mne a zároveň geniem loci – hlasem tohoto místa. Říkal jsem věci, které jsem vědomě neznal a používal sanskrtské termíny, které jsem se neučil. A co na tom bylo ještě zvláštního? Když jsem skončil, přišel ke mně jeden z našich nepálských průvodců a řekl mi, že ačkoliv neumí česky, rozuměl všemu o, čem jsem mluvil a pár dotazy jsem se přesvědčil, že je to pravda.

Podobně letos, když jsme byli v jednom z tibetských klášterů v Bódnátu, najednou jsem měl pocit jakoby se mi „otevřela hlava“ a na okamžik jako by se mi zjevil smysl dění…

Usiluješ nějak o tyto průniky?

Když o ně usiluji, tak je odháním. Přicházejí naprosto svévolně a kdy se jim zachce. Studenti jednou po mě chtěli, abych jim vykládal o čtyřech pravdách Buddhových, ale tak jako jednoho časného rána, když jsme v Káthmandu čekali na opožděný autobus. Takový okamžik, ale vědomě neumím znovu přivolat. Nejde ani o samotná slova, ale o sílu té chvíle, o setkání s něčím mnohem silnějším než je lidské já…

Máš pocit, že tě k tomu tvoje aurické barvy předurčují?

Moje Fialová v tom určitě hraje nějakou roli. Život mě ale donutil, abych si vyvinul i Zelenou, díky které jsem přežil, ať už jsem se ocitl v extrémních situacích v Mexiku, nebo na Filipínách. Co je ale zvláštní, že svoji úplně první a základní barvu jsem zcela nevědomě potlačil. Teprve když jsem ji na škole přednášel, najednou jsem do ní vplul a byl jsem zase jí jako kdysi v dětství.

Takže ta tvoje první, základní vrstva, je Milující zlatá…

Ano. I když jsem ji a snad ani Zelenou nikdy netoužil mít, ale teď se k ní opožděně a pokorně hlásím a přiznávám.

Takže to bylo něco jako velký návrat k aurické barvě. Vracíš se ještě k něčemu, třeba pravidelně?

Jak už to možná vyplynulo z mých odpovědí, jsou to archetypy mýtické duše a zen, má velká láska. Ale ze všeho nejraději se vracím ke svým studentům.

Nuže, Milane, když ne dřív, tak zase za deset let. Většina čtenářů REGENERACE nezná a sotva pozná univerzitu, asi poprvé slyšela pojmy jako je hypnotické vědomí nebo magické vědomí. Možná je to zaujalo. Měl bys pro ně něco na závěr? Nějakou shakespearovskou moudrost třeba?

Proč ne? Co takhle Hamlet :

„Věci nejsou dobré ani zlé, to naše myšlení je takovými činí …“

A rád bych k tomu ještě připojil už ne moudrost, ale jen postřeh z typologie aurických barev. Nezdá se ti, že to o co my celý život v duchovní oblasti nejvíc usilujeme, s tím se naše indigové děti už rodí?

Připravil Jiří Kuchař